Evropské řeky na historickém dně: hladové kameny, vraky z války i odstavené jaderné elektrárny

Řeky, které přepisují historii měření

Klíčové číslo léta se jmenuje Kaub. Úzké hrdlo Rýna u skály Loreley je místo, podle kterého se řídí celá rýnská plavba – a tamní vodočet spadl 3. srpna na 24 cm, v noci na 4. srpna až na 21 cm. Podle agentury Bloomberg je to nejnižší hodnota od začátku měření v roce 1880; dosavadní rekord 25 cm z října 2018 padl už 31. července. Prognóza německé správy vodních cest počítá do konce týdne s poklesem na 17–18 cm. Důležitá poznámka: vodočet není hloubka řeky – měří se od nulového bodu stanice a skutečná hloubka plavební dráhy je zhruba o metr větší. Rýn tedy „nevysychá“, ale plavba po něm přestává dávat ekonomický smysl.

Dunaj na tom není lépe. V Budapešti hlásil vodočet večer 2. srpna pouhých 9 cm – předchozí absolutní minimum 33 cm z roku 2018 je hluboko překonané. V Bratislavě naměřili nejnižší průtok od začátku měření v roce 1876 a přes tucet lodí uvázlo, protože nemohou pokračovat do Vídně ani Budapešti. V Rumunsku jsou některé úseky až metr pod minimální splavnou hladinou a u bulharského Vidinu musela být evakuována výletní loď se 186 turisty, která najela na mělčinu.

Přehled dalších rekordů shrnuje tabulka:Řeka / staniceStav léta 2026KontextLabe – Magdeburg45 cmrekordní minimum, extrém o ~10 dní dříve než loniVisla – Varšava29 cmpřes 70 výstrah hydrologického sucha v PolskuPád – Cremona278 m³/svs. průměr 929 m³/s; nejhorší sucho za 70 letLoira – Montjean<100 m³/sfrancouzská prefektura mluví o „bezprecedentní situaci“Bodamské jezero – Kostnice318 cmnejnižší červencová hodnota od začátku měření

A česká situace? Podle ČHMÚ bylo koncem července zhruba 40 % vodních toků v Česku ve stavu hydrologického sucha, nejhůř jsou na tom povodí Vltavy, dolního Labe a Ohře. Rekordně nízké průtoky hlásí Berounka u Plzně, Ohře, Sázava i Otava – ta ve Strakonicích teče na zhruba desetině normálu a Sušice dostala poprvé v historii povolení mimořádně navýšit odběr říční vody pro vodárny. Úseky Sázavy, Ohře a Lužnice jsou nesjízdné pro vodáky a Lipno zaznamenalo nejnižší červnový přítok za celou existenci nádrže od roku 1959.

Kde se to vzalo: nejteplejší červen v historii a Alpy bez sněhu

Za rekordně nízkou vodou nestojí jedna příčina, ale souběh tří. První je horko: podle evropské služby Copernicus byl červen 2026 nejteplejší v historii měření západní Evropy (+3,06 °C nad normál) a série vln veder pokračovala v červenci i srpnu. Horký vzduch z krajiny i řek doslova odsává vodu výparem – a každý stupeň navíc výpar zrychluje.

Druhá příčina je deficit srážek. V Německu spadlo v červenci jen kolem 40 l/m² místo obvyklých 87 l/m² a byl to už pátý příliš suchý měsíc v řadě. Třetí příčina se odehrála už v zimě: podle rakouského ústavu GeoSphere Austria byla zima 2025/26 v jižních Alpách vůbec nejsušší v historii měření a sněhové zásoby v celém alpském regionu patřily k pěti nejnižším od roku 1991. Chybějící jarní tání znamená, že Rýn, Dunaj i Pád přišly o svou hlavní letní dotaci vody.

Roli klimatické změny letos vyčíslila studie iniciativy World Weather Attribution z 23. července, na které se podíleli i čeští vědci: extrémní výparové podmínky letošního jara a léta jsou v západní Evropě vlivem oteplení zhruba 80× pravděpodobnější a půdní sucho 5× až 11× pravděpodobnější než v klimatu bez oteplení. Zajímavý detail: u samotných srážek žádný jasný dlouhodobý trend nenašli. Motorem evropských such není méně deště – je jím horko a výpar. Přesně proto se sucho a vlny veder, kterým se věnujeme v samostatném článku, potkávají ve stejných létech.

„Uvidíš-li mě, plač“: hladové kameny znovu promluvily

Na dolním Labi se letos znovu ukázaly hladové kameny – balvany v korytě, do kterých naši předci při extrémně nízké vodě tesali letopočty a varování. Viditelný hladový kámen znamenal mělkou řeku, zastavenou plavbu, neúrodu a drahotu. Děčínský deník 20. července popsal, že sucho odhalilo skupinu kamenů u Dolního Žlebu; osamocené kameny jsou také v Těchlovicích, Děčíně a u Čertovy Vody, další skupiny u Hřenska.

Nejslavnější děčínský kámen nese německý nápis „Wenn du mich siehst, dann weine“ – „Uvidíš-li mě, plač“ – a nejstarší čitelný letopočet 1616. Podle ČHMÚ kameny mezi Děčínem a Pirnou zaznamenávají sucha z let 1616 až 1911; česká odpověď z roku 1938 je pragmatičtější: „Neplač holka, nenaříkej, když je sucho, pole stříkej.“

Povodí Labe k tomu dodává důležitý kontext: dnešní hladiny Labe jsou trvale nadlepšovány odtokem z Vltavské kaskády, takže některé letopočty už zůstanou schované pod vodou natrvalo – bez přehrad by řeka letos byla ještě níž. Hladové kameny nejsou jen česká rarita: na Rýně u Wormsu se vynořil tamní Hungerstein ve chvíli, kdy místní vodočet ukázal rovných 0 cm, a v Magdeburku se z Labe vynořil skalní práh Domfelsen, kterému se říká „hladová skála“ – když je vidět, plavba končí.

Dno vydává, co válka a čas schovaly

Nejdramatičtější podívanou nabízí srbské Prahovo v soutěsce Železná vrata. Z Dunaje tam vystoupilo nejméně 20 vraků německých válečných lodí – část flotily až 200 plavidel, kterou v září 1944 potopily vlastní posádky při ústupu před Rudou armádou, aby zablokovaly řeku. Mnohé lodě mají dodnes na palubě munici, a právě proto je nikdo nikdy nevyzvedl. Teď se to mění: Srbsko s grantem EU 16 milionů eur vraky postupně odstraňuje, protože blokují pětikilometrové úzké hrdlo řeky a stojí zemi asi 5 milionů eur ročně na zdrženích lodní dopravy.

V Budapešti se pod Mostem Svobody objevil „most duchů“ – zbytky mostu Františka Josefa z roku 1896, který ustupující německá armáda zničila v lednu 1945. Vojenští historici z odhaleného dna vyzvedli pozoruhodně zachovalý německý motocykl DKW NZ 350 z druhé světové války a u Visegrádu se vynořila kamenná koule, pravděpodobně projektil obléhacího stroje ze středověku. V Bulharsku u obce Rjahovo vydal Dunaj kosti mladého mamuta srstnatého a ve Varšavě vylovili z Visly sekeru a motyku z jeleního parohu, jejichž stáří odhadují archeologové až na 10 000 let.

Česko má své vlastní, civilnější odhalení: hladina Orlíku klesla začátkem srpna pod kótu 340 metrů nad mořem a u Podolska jsou vidět pilíře empírového řetězového mostu z roku 1848. A jedna poznámka k fotkám, které kolují po sítích: potopená španělská vesnice Aceredo i „španělský Stonehenge“ Guadalperal jsou záběry z roku 2022. Španělsko má letos po deštivém jaru nádrže naopak nad dlouhodobým průměrem – epicentrum letošního sucha leží ve střední Evropě, na Balkáně a v Itálii.

Pozor, munice: odvrácená strana obnaženého dna

Nízká voda vrací na světlo i věci, které je lepší nenacházet. V centru Budapešti našli pyrotechnici na obnaženém nábřeží u Batthyányho náměstí deset protitankových min, ruční granát a kilogram pěchotní munice; o týden dříve kvůli letecké pumě uzavřeli Markétin most a okolí. Na dunajském úseku u Százhalombatty nahlásili lidé během jediného měsíce 28 kusů munice z deseti různých míst.

Není to jen maďarské téma. Na Slovensku odhalil Dunaj u obce Virt britskou minu z druhé světové války, v Německu našla žena při venčení psa ruční granát na obnaženém břehu Rýna u Altlußheimu a úřady spolkové země Hesensko vydaly oficiální varování: munice odhalená nízkou vodou bývá stále funkční.

Pravidlo pro každého, kdo se letos vydá k rekordně nízké řece, je jednoduché a platí i v Česku: kovových nálezů se nedotýkat, nehýbat s nimi a volat policii (158). Maďarské úřady navíc prosí návštěvníky, aby z obnaženého dna neodnášeli ani historické artefakty – místo v muzeu jim zajistí archeologové, ne kapsa turisty.

Rýn na pětině kapacity: účet pro německý průmysl

Rýn je dopravní tepna, po které teče zhruba 285 milionů tun nákladu ročně – uhlí, ropné produkty, chemikálie, ruda. Jeden říční člun uveze tolik co 100 kamionů. Teď lodě přes Kaub proplouvají zhruba s pětinou nákladu, aby měly dostatečně malý ponor, a cena přepravy paliv z Rotterdamu do Karlsruhe vyskočila z obvyklých ~20 eur na 150–155 eur za tunu – podle Bloombergu nejvíc od začátku sledování v roce 2009.

Firmy reagují každá po svém: chemický gigant BASF, který vozí po Rýnu 40 % surovin, nasadil speciální nízkoponorové tankery a 4. srpna varoval před „ojedinělými zásobovacími úzkými hrdly“. Ocelárna thyssenkrupp v Duisburgu kvůli váznoucímu přísunu rudy mírně omezila výrobu surového železa. Přepravci si účtují příplatky za nízkou vodu a Kielský institut světové ekonomiky odhaduje, že nízký Rýn může ve třetím čtvrtletí ubrat 0,1–0,2 % německého HDP, tedy hrubě 1–2 miliardy eur.

Letos navíc selhává obvyklý záložní plán. Pravobřežní rýnská železnice, kudy by náklad z lodí normálně přesedlal na vlaky, je od 10. července do 12. prosince kompletně uzavřená kvůli dlouho plánované generální rekonstrukci za 1,6 miliardy eur. Nízká voda má dopad i u nás: plavba na dolním Labi u Děčína stojí a rekord padl i na Dunaji jako obilní trase – ukrajinský export přes dunajské přístavy zdražil o 3–5 dolarů na tuně.

Když řeka nechladí: Paks poprvé v historii stojí

Nejvážnější kapitola léta se odehrává v energetice. Maďarská jaderná elektrárna Paks, která běžně vyrábí kolem poloviny maďarské elektřiny, musela kvůli rekordně nízkému a teplému Dunaji postupně stáhnout výkon a 2.–3. srpna se poprvé za 44 let provozu zcela odstavila. Rumunsko preventivně odstavilo blok elektrárny Cernavodă a jeho námořnictvo dokonce odstřeluje skalní prahy na dně Dunaje, aby zvedlo hladinu u chladicích vtoků aspoň o deset centimetrů.

Francouzská EDF letos hlásí rekordní počet tepelně podmíněných omezení: v červnu bylo dočasně nedostupných až 5,5 GW jaderného výkonu (podle agentury Reuters po několik dní přes 9 GW u 12 reaktorů z 57), v červenci a srpnu se opakovaně odstavoval Golfech na Garonně, jejíž voda narazila na regulační limit 28 °C. Švýcarská elektrárna Beznau na řece Aaře stála koncem června úplně. K tomu se přidávají vodní elektrárny: přítoky v Alpách jsou zhruba poloviční proti normálu a výroba rakouských vodních elektráren běží na 51 % obvyklé úrovně – šéf koncernu Verbund to shrnul slovy „chybí nám třetina objemu vody“.

A české jaderky? Tady je zpráva uklidňující: Temelín ani Dukovany kvůli suchu výrobu neomezují a nikdy v historii omezovat nemusely. Důvod je konstrukční – obě elektrárny chladí chladicí věže s uzavřeným okruhem, ne průtočná říční voda jako ve Francii nebo v Paksi. Nádrž Hněvkovice, která Temelín zásobuje, je podle ČEZ naplněná z ~80 % a spotřeba vody na vyrobenou megawatthodinu je dokonce pod dlouhodobým průměrem. Stejný princip chrání i slovenské Mochovce a Bohunice.

Co bude dál: skutečné minimum řek teprve přijde

Nejdůležitější věta pro zbytek roku zní: letošní rekordy padly nezvykle brzy. Hydrologické minimum Rýna i Labe nastává typicky až v září a říjnu – rekord z roku 2018 padl v Kaubu na konci října. Evropské středisko JRC/Copernicus přitom předpovídá výrazně sušší než průměrné podmínky nejméně do září a meteorologové nečekají vydatnější déšť dříve než na podzim. Situace na řekách se tedy s vysokou pravděpodobností ještě zhorší, než se začne lepšit.

Sucho už se propisuje i do cen elektřiny: kombinace klimatizační poptávky a výpadků výroby vytlačila v červnu německé denní ceny na 210 eur za MWh a letní špičky se letos poprvé vyrovnaly zimním. V Belgii cena krátce překročila 1 000 eur za MWh, Malta a Kypr zažily kolapsy přehřátých sítí.

Pro čtenáře v Česku je hlavní sdělení dvojí. Zaprvé: sucho a vedra nejsou dvě různé katastrofy, ale dvě tváře téhož jevu – horko krajinu vysušuje výparem, suchá krajina se pak snáz přehřívá. Zadruhé: letošek je podle klimatologů ochutnávka normálu, ke kterému Evropa směřuje. Jak horko zvládá vaše město, sledujeme živě na stránce Horko živě, dlouhodobé trendy najdete ve statistikách – a hladové kameny na Labi si letos můžete prohlédnout na vlastní oči. Jen prosím: ničeho kovového se nedotýkejte.